; Osobní blog sabbath65

Blog od Sabbath65

NEBERTE ŽIVOT PŘÍLIŠ VÁŽNĚ,STEJNĚ Z NĚJ NEVYVÁZNETE ŽIVÍ...
 

AIKIDO


Aikido a jeho historie

Co je to Aikido ?

Aikido je jedním z nejmladších japonských bojových umění, která se souhrně
nazývají Budo (cesta válečníka). Taková bojová umění neslouží k ubližování druhým,
ale k duchovnímu rozvoji osoby, ke zlepšení svého vlastního „já“.

Aikido je čistě sebeobranné umění. Co to v praxi znamená?
V Aikido nenaleznete devastující údery rukou či nohou.
Nenajdete v něm tvrdé a přímé bloky jako v jiných bojových uměních.
Útoku se neklade odpor – místo toho je směr a energie útoku prodloužena,
vyvedena a ukončena vhodnou technikou. Stručně řečeno – Aikido využívá sílu
útočníka proti jemu samému a výsledkem není fyzická likvidace protivníka, ale jeho
dokonalá kontrola. Čím vehementněji se protivník do útoku vrhne, tím méně síly
je třeba k jeho překonání. Ovšem neznamená to, že se v Aikido nebudete vůbec hýbat,
naopak – Aikido je velmi dynamické a plynulé.

Aikido je nesoutěžní bojové umění, což znamená, že se v něm nepořádají závody
ani turnaje.

Cvičením Aikido lze pročistit mysl a sjednotit ji s tělem, vede k lepší koncentraci,
zlepšuje koordinaci a pomáhá překonat cizí a hlavně vlastní agresivitu.
Trénink nezahrnuje jen samotné bojové techniky, ale také dechová cvičení.
Vzhledem k povaze cviků a technik je Aikido vhodné jak pro muže, tak pro ženy.

Kdo vytvořil Aikido ?

Aikido vytvořil pan Morihei Ueshiba, kterého studenti Aikido nazývají
jako „O-Sensei“ – tedy „Velký učitel“. Jeho obraz visí v každém dojo po celém světě,
ueishuba 2
jako výraz úcty tomuto vyjímečnému člověku. Než se ale dostaneme k tomu jak
Aikido vytvořil, je nutno zabrousit trochu do minulosti.
Morihei Ueshiba
ueshiba
Morihei Ueshiba (1883 – 1969)
Jak již bylo napsáno, Aikido je jedním z nejmladších japonských bojových umění.
Jeho kořeny a základy ovšem sahají hluboko do minulosti – až do 9.století.
Tehdy jeden ze samurajů rodu Minamoto, Cintra Saburó Jošimicu,
vytvořil umění Daitoryu Aikijutsu. Jednotlivé techniky Aikijutsu se postupně předávaly
jen v rámci rodu rodu Minamoto až k muži jménem Sokaku Takeda.
takeda

Sokaku Takeda

Sokaku Takeda byl samuraj, skutečný bojovník, ztělesnění dávných válečných tradic.
Žil za éry Meidži, vybojoval řadu soubojů na život a na smrt jako člen tělesné stráže
soudců a velitelů policie. Jeho chováni bylo strohé, vždy nosil řadu skrytých zbrani
ve svém oděvu a odmítal veškeré nápoje a potraviny, které nepřipravil osobně jeho žák,
neboť se bál, že by mohl být otráven. Proto si přinášel na návštěvu i zákusky a čaj.
Byl neustále ve střehu, dokonce i ve svých 80 letech. Jeho vyučováním v roce 1905
se Aikijutsu dostalo poprvé mimo rod Minamoto a to na ostrov Hokkaido.

A zde tehdy – v rámci japonského vládního programu na zproduktivnění ostrova – působil
právě Morihei Ueshiba jako vůdce skupiny osadníků se zaměřením
na těžbu dřeva a pěstování máty peprné. Ueshiba se brzy stal nejlepším žákem Takedy a
obdržel povolení vyučovat Daitoryu Aikijutsu.

Zhruba ve věku 36 let, kdyľ se Ueshiba vracel do rodného města Tanabe za umírajícím
otcem, potkal muže jménem Onisabaru Deguchi, jež byl vrchním knězem mírově
založené náboženské sekty Omoto-kyo. Ueshiba byl natolik uchvácen tímto učením,
že studoval pod panem Deguchim osm let. Díky tomuto muži otevřel také své první dojo.
Prvky bojového umění Daitoryu Aikijutsu a náboženství Omoto-kyu jej inspirovaly
k vytvoření vlastního systému s názvem Aiki-bujutsu.

Dalším vývojovým stupněm prošlo jeho mistrovství díky několika zvláštním životním
zkušenostem, z nichž nejvýznamější bylo zajetí v Číně (byl téměř popraven) a vítězství
nad vynikajícím a vyhlášeným bojovníkem, po kterém Morihei zažil kompletní sjednocení
mentální, fyzické a duševní harmonie. Tyto zkušenosti donutily Moriheie své
bojové umění Aiki-bujutsu přetransformovat na bojovou životní cestu Aiki-budo
(z -jutsu na -do). První Dojo tohoto umění otevřel v Tokyu v roce 1931.

Cvičení ale přerušila 2.světova válka. Během ní se Ueshiba věnoval farmaření a studiu
Omoto-kyu ve městě Iwama. Tato dlouhá doba vnitřního klidu a míru jej změnila natolik,
že ještě během války (1942) přejmenoval Aiki-budo na Aikido,
tedy na „Cestu harmonie a lásky“. Vrátil se zpět do Tokya a přebudoval svou
organizaci i styl cvičení.

Morihei Ueshiba povznesl v Aikido fyzickou praxi na úroveň duševní a duchovní
disciplíny, o níž předpokládal, že je v těsném spojeni s přírodou a má bohaté a
přizpůsobivé formy. Technika boje (jutsu) má za cíl pouze zabít, zatímco cílem
bojových uměni (do) je formovat osobnost. Opravdový praktikant Aikido je ten,
kdo se nespokojí s pouhým ovládnutím techniky, ale kdo neúnavně postupuje no
cestě (do) k odkrýváni své vlastní povahy. Slovo „do“ zde značí neustálé putováni.
Síla či mohutnost člověka nesídlí jen v jeho těle, ale je tvořena i silou charakteru a ducha.
Proto Aikido není jen hledáním fyzické sily. Technika je jen nástrojem cvičeni,
nejdůležitější je stát se co nejdokonalejším člověkem a pokračovat v činnosti směrem
ke shodě a vzájemnému porozumění mezi lidmi. Morihei Ueshiba byl, podobně jako
jiní velcí mistři japonských bojových umění skupiny budo, ostře zaměřen proti válce,
přál si jen mír a blaho lidstva.

ueshiba 2

Morihei Ueshiba nikdy neustal v sebezdokonalování.
Ještě ve věku osmdesáti let byl schopen odzbrojit jakéhokoliv nepřítele,
 uzemnit jakýkoliv počet útočníků a připíchnout oponenta k zemi jediným prstem.
Přes všechny jeho souboje a jeho umění však byl Morihei jen a jen mužem lásky,
 harmonie a míru. Jeho srdce se navždy zastavilo dne 26.dubna roku 1969…

Řídící organizací celosvětového Aikido dění je Mezinárodní federace Aikido (lAF),
jejímž prezidentem je dnes Moriteru Ueshiba (vnuk Moriheie). I když rodina Ueshiba
řídí dědičně hlavni směr Aikido, existují i další skupiny. Je nutno si ale uvědomit,
že všechny školy Aikido mají jeden a tentýž původ a že původní učení Moriheie Ueshiby
je zde jen interpretováno jeho žáky, kteří zdůrazňují aspekty,
jež pokládají za nejvýznamnější.

Do Evropy se Aikido dostalo před 30 lety, a to do Francie. Historii Aikido v
Československu a následně České Republice bude věnována samostatná kapitola.
Ve většině zemí Evropy působí trvale japonští trenéři, zatímco Evropané studují Aikido
přímo v Japonsku, někteří i po dobu 10 let.

Kde se cvičí Aikido?

Aikido se cvičí v Dojo, což v překladu volně znamená tělocvična pro bojová umění.

Na podlaze dojo jsou položeny speciální žíněnky – Tatami. Po nich se pohybuje bosky,
bez tenisek či jiné obuvi. Tatmi je dostatečně měkké a umožňuje provádění různých druhů
pádů.

Na stěnách dojo bývají pověšené zbraně, nástěnky a poutače.
Jedna stěna je ovšem zvláštní – nazývá se Kamiza a je na ni umístěn obraz
zakladatele Aikido. Někdy jsou ještě vedle něj květy nebo název Aikido psaný
japonskými znaky. Na začátku cvičení, během výkladu instruktora nebo na konci
cvičení sedávají všichni žáci vždy proti této stěně.
dojo

V čem se cvičí Aikido ?

Jak bylo řečeno v kapitole o dojo, v Aikidu se cvičí bosky.

Začátečníci mohou cvičit v teplákách a tričku, nejlépe s dlouhým rukávem
(pokud není extrémně horké počasí).

Pokročilí nebo ti, kteří to se cvičením Aikido myslí vážně, nosí Kimono.
Kimono je převázáno páskem – Obi. V Aikido jsou dva barevné druhy – bílý a černý.
Pásek barvy bílé nosí žáci se 6 až 1.kyu (kyu = žákovský technický stupeň), barvy černé
nosí mistři s 1 až 10.danem (dan = mistrovský stupeň). Mistři ještě navíc nosí kalhotovou
sukni zvanou Hakama.

Jaká je etiketa v Aikido?

V dojo se ovšem neučíme pouze cvičit, ale také vycházet s jinými lidmi.
Proto je nutno dodržovat určitá pravidla. Jde především o pravidla zdvořilostní,
a protože Aikido je japonské bojové umění a jeho cvičením přejímáme také jeho zvyky.

Pravidla začínají už v šatně – zde je nutno po převlečení do cvičebního úboru
odložit prstýnky, řetízky nebo hodinky, protože tyto věci by mohly při cvičení někoho
poranit.

Vstup do dojo začíná krátkou úklonou, směrovanou buďto k ostatním cvičícím,
 nebo k místnosti samotné jako projev úcty. Dále následuje soukromá úklona v sedě
směrem k obrazu zakladatele. Potom – pokud nezačalo cvičení – se můžete volně
pohybovat po dojo, rozcvičovat se nebo jinak připravovat na cvičení.

Rozčlenění tréninku bývá v různých oddílech rozdílné, ovšem všeobecné zásady
chování platí všude stejné. Na začátku cvičení se na pokyn učitele všichni seřadí a
usednou proti Kamize. Po krátkém Mokuso – meditaci, nebo spíše duševní přípravě na
nadcházející cvičení se všichni společně s učitelem pokloní směrem k obrazu zakladatele
a pak se pozdraví navzájem s učitelem se slovy „Onegaishimas“
(volně přeloženo „prosím o cvičení“). Ti, kdo se opozdí, musejí čekat na kraji Tatami,
než jim učitel dovolí vstoupit.

Pokud učitel vysvětluje techniku, sedí žáci v seize (posed) a sledují.
Není zdvořilé při výkladu učitele mluvit, skákat mu do řeči nebo jinak vyrušovat.

Před začátkem cvičení techniky se nezapoňte partnerovi uklonit. Znamená to,
že byste s ním rád cvičil. Jestliže nevíte, jak techniku správně provést, nejprve se
rozhlédněte kolem nebo požádejte vašeho spolucvičícího o vysvětlení.
Pokud to nestačí, zajděte k za učitelem. Ovšem pozor – není zdvořilé volat na učitele
přes celé tatami.

Na konci cvičení je opět Mokuso, pak pozdrav zakladateli a nakonec vzájemný
pozdrav všech cvičících se slovy „Domo arigato gozaimashita“, což volně přeloženo
znamená „Děkuji za společné cvičení“

Jak a co vše se cvičí v Aikido?

Nejprve je nutno znovu připomenout, že Aikido je nesoutěžní bojové umění.
Je založeno na spolupráci, jinak není možné se techniky naučit.
Ten, kdo příjde cvičit Aikido s myšlenkou na soutěžní boj, kdo bude chtít ukázat,
jak je dobrý, ten brzy pochopí, že tudy cesta nevede.

Cvičení je zahájeno dechovým cvičením, spojeným s pohyby paží a těla.
Význam dechového cvičení vám instruktor ochotně vysvětlí.

Následuje rozcvička, která slouží k důkladnému rozhýbání těla a částí,
které budou namáhány během cvičení. Rozcvička neklade nijak vysoké nároky
na fyzickou kondici (nenajdete v ní prvky posilování jako např. v Karate-do či jiných
bojových umeních) a tudíž je vhodná pro všechny věkové kategorie.

Po rozcvičce jsou vyučovány Tai-sabaki – základní pohyby těla, přesuny a kroky.

Potom přicházejí na řadu pády – Ukemi – všech druhů. Ovládat správný způsob padání je
nezbytně nutné k tomu, aby si váš partner – a tedy i vy – mohl vyzkoušet techniku
plnou silou s vědomím, že budete umět zareagovazt a správně „spadnout“.
Zkrátka že vám neublíží. Zde je nutno podotknout, že stejně jako samotné techniky,
tak i pády vyžadují svůj čas a nikdo nebude a nesmí začátečníky nutit k razantním a
tvrdým pádům, dokud se oni sami nerozhodnou pád vyzkoušet.

No a pak už se cvičí techniky. Samotné techniky Aikido zahrnují páky na nejrůznější
části těla, porazy a hody. K technikám patří také údery (Atemi), které ovšem neslouží
k poranění útočníka, ale spíše k odvedení jeho pozornosti, vytvoření správné vzdálenosti
nebo k jeho „navolnění“.

Ke cvičení Aikido a k pochopení jeho základních principů pohybu se také používají
zbraně: Jo (dřevěná tyč) a Bokken (dřevěný meč). Cvičí se nejen práce s nimi, ale i obrana
proti nim. Navíc se k ním přidává obrana proti útoku nožem.
V Aikido se používá nůž dřevěný – Tanto.
(POZNÁMKA: V našem Dojo není potřeba si během prvního roku až dvou výše
uvedené zbraně pořizovat – jsou začátečníkům k dispozici. Ovšem pokud to
začnete s Aikidem myslet vážně, pořídíte si svoje vlastní zbraně velmi záhy. Uvidíte… :) )

Bliží popis technik je příliš složitý a zbytečný, nejlepší je buď přímo začít cvičit nebo se
zajít na trénink Aikido podívat.

Slovníček pojmů



Pokusil jsem se o co možná nejkomplexněji zpracovaný slovníček.
Je toho opravdu velka spousta takže pokud by někdo něco nenašel,
nebo popřípadě objevil nějakou chybu, nechť mi dá vědět pomocí vzkazu.

Dekuji


Základní pojmy dle oblastí
aikidoka     [aikidoka]     student aikido
anza     [anza]     sed se skříženýma nohama
dojo     [dožo]     místnost ve které se vyučuje bojové umění
o-sensei     [ó sensej]     „velký učitel“, označení zakladatele aikido, pana Morihei Ueshiby
seiza     [sejza]     sed na patách
sensei     [sensej]     učitel
shinsa     [šinsa]     čestné místo v dojo, je zde umístěn portrét zakladatele a
                                       kaligrafie nápisu aikido
tori     [tori]     ten kdo provádí techniku
uke     [uke]     ten kdo útočí
Cvičební pomůcky
boken     [boken]     dřevěný meč
hakama     [hakama]     kalhotová sukně
jo     [džo]     hůl
keikogi     [kejkogi]     cvičební úbor
obi     [obi]     pás k převázání kimona
tanto     [tanto]     dřevěný nůž
Základní směry
hidari     [hidari]     levý(á)
mae     [mae]     přední, dopředu
migi     [migi]     pravý(á)
omote     [omote]     prostor před hara
soto     [soto]     vnější, zvnějšku
tate     [tate]     svisle
uchi     [uči]     vnitřní, zevnitř
ura     [ura]     prostor za hara
ushiro     [uširo]     zadní, dozadu
yoko     [joko]     šikmo
Základní pohyby
atemi     [atemi]     letmý (měkký) úder; „rozčísnutí myšlenky“
irimi     [irimi]     krok vpřed
kaiten     [kajten]     obrat o 180° na místě
keri     [keri]     kop
kiri     [kiri]     sek
kuzushi     [kuzuši]     vychýlení
sabaki     [sabaki]     pohyby
tenkan     [tenkan]     obrat o 180° s pohybem nohou
tenshin     [tenšin]     úhyb, stáhnutí se
tsuki     [cuki]     přímý úder
ukemi     [ukemi]     pád
Části těla
ashi     [aši]     noha
hara     [hara]     střed těla; nachází se přibližně 4 prsty pod pupkem; centrum energie
koshi     [koši]     bedra
kote     [kote]     ruka
kubi     [kubi]     krk
mune     [mune]     hruď
te     [te]     paže
ude     [ude]     předloktí
Počítání v aikidó
číslovka           výslovnost
1     ichi     [iči]
2     ni     [ny]
3     san     [san]
4     shi     [ši]
5     go     [go]
6     roku     [rok]
7     shichi     [šiči]
8     hachi     [hači]
9     kyu     [kjů]
10     ju     [džů]
Ostatní důležitá slova
A
        
ai     [ai]     harmonie, sjednocení
aihanmi     [ajhanmi]     jednostranné postavení dvou protivníků
aiki     [ajki]     „princip spolupráce“, „setkání ducha“
aikidó     [ajkidó]     cesta harmonie a energie
aikijutsu     [aikidžucu]     bojové umění, předchůdce aikidó
ashisabaki     [ašisabaki]     práce/pohyb nohou
atemiwaza     [atemiwaza]     technika úderů
ajumiashi     [ajumiaši]     ten kdo provádí techniku
budó     [budó]     harmonie, sjednocení
B
        
budojutsu     [budožucu]     „umění válečníka“, původní bojová umění
bushidó     [bušidó]     morální kodex válečníka (samurajů)
C
        
chi     [či]     země, energie (ve smyslu „ki“)
tsudan     [čudan]     práce/pohyb nohou
Tsushin     [čušin]     střed
D
        
dan     [dan]     mistrovský stupeň
dó     [dó]     cesta ve (filozofickém smyslu)
dojo     [dožó]     místo, kde se cvičí budó (místo pro sledování cesty)
domo arigato gozai mashita     [dómó arigáto gozai mašita]     
                                       Děkuji velmi uctivě za společné svičení
doshu     [došu]     hlava cesty aikidó, nejvyžšé titul v aikidó
Jiyu waza     [džijú waza]     střed
djodan     [džódan]     horní pásmo těla, krk a hlava
djuji     [džuži]     kříž, zkřížení rukou
E
        
empi utchi     [empi uči]     úder loktem
eri     [eri]     límec
F
        
furi kaburi     [furi kaburi]     moment seku mečem
fudoshin     [fudošin]     formální titul, asistent instruktora
fukushindoin     [fukušindoin]     nehybný, klidný
G
        
gedan     [džedan]     dolní pásmo, nízká pozice
gi     [dži]     tréninkové oblečení – kimono
geri     [geri]     kop
gjaku     [gjaku]     opačný, obrácený, inverzní
gjaku hanmi     [gjaku hanmi]     různostranné/zrcadlové postavení
                                                                             dvou protivníků
gókaku     [gókaku]     úspěšné složení zkoušky
H
        
happo     [happo]     osm směrů
hiji     [hidži]     loket
henka     [henka]     změna
han'en     [hanen]     půlkruh
    [čušin]     střed
hanmi     [hanmi]     trojúhelníkový postoj, základ pro aikidó, doslova
                                      „být nakloněn směrem k protivníkovi“ – přeneseně držení těla,
                                       postoj
hanmi hantachi     [hanmi hantači]     doslova „držení těla v polovičním postoji“
                                                                             – pozice kdy tori sedí a uke stojí
hara     [hara]     vnitřní střed bojovníka, sídlo energie ki
hidari     [hidari]     levá strana, vlevo
hidarite     hidarite     levá ruka
hitomei     [hitomei]     
hitori-waza     [hitori-waza]     techniky prováděné s imaginárním protivníkem
hitosashijubi     [hitosašijubi]     ukazováček<;;/td>
hombu dojo     [hombu dožo]     hlavní dojo celé aikodó organizace
I
        
irimi     [irimi]     vstup, krok přímo – jeden z důležitých základů aikidó
irimi tenkan     [irimi tenkan]     krok přímo s otočením o 180°
J
        
jame     [jame]     přestaňte, slabší mate
joko     [joko]     pohyb napříč, postranní
jokomen     [jokomen]     strana hlavy
judanša     [judanša]     starší žák (senior dan)
jodan     [jodan]     horní pozice, horní pásmo
juken jutsu     [džuken džutsu]     umění s bajonetem
jujutsu     [džudžutsu]     jedna z disciplín z nichž vzniklo aikidó
K
        
kaeshi     [kaeši]     otáčení, střídání
kamae     [kamae]     postoj (se zbraní i bez zbraně)
kamiza     [kamiza]     čestné místo v dojo
kansetsu     [kansetsu]     páčení
kata     [kata]     forma pohybu, série pohybů
katana     [katana]     samurajský meč
kaiko     [keiko]     trening
ken     [ken]     meč
ki     [ki]     energie, životní síla, duch
kiai     [kiai]     výkřik, provedený v rozhodující fázi techniky
ki musubi     [ki musibu]     spojení ki mezi partnery
kohai     [kohai]     mladší student
kokoro     [kokoro]     srdce a mysl
kokyu     [kokyu]     dech, součást cvičení aikidó
koshi     [goši]     boky
koshiwaza     [gošiwaza]     technika porazů s rozhodující funkcí boků
kote     [kote]     zápěstí
kubi     [kubi]     vaz, krk
kubishime     [kubishime]     škrcení
kumijo     [kumijo]     cvičení s Jo ve dvojici, oba mají Jo (10 Kata)
kumitachi     [kumitachi]     techniky proti útočníkovi s Kenem
kuzushi     [kuzuši]     vyvedení partnera z rovnováhy
kyu     [kyu]     žíkovský technický stupeň
kaeši-waza     [kaeši-waza]     technika protichvatů
kaitennage     [kaitennage]     hod otočením boků
kesa     [kesa]     šerpa nošená šikmo přes prsa budhistickými mnichy
katame waza     [gatame waza]     techniky znehybnění
kojubi     [kojubi]     malíček
kotegaeši     [kotegaeši]     hod pákou na zápěstí
kusurijubi     [kusurijubi]     prsteníček
kuzuši     [kuzuši]     vychýlení, ztráta rovnováhy
M
        
ma ai     [ma ai]     dobrá vzdálenost nebo načasování k partnerovi
mae     [mae]     vpřed – MAE UKEMI –pád dopředu
men     [men]     čelo, hlava
migi     [midži]     vpravo
mokuso     [mokuso]     meditace, úvod a konec cvičení
mudansha     [mudansha]     student s bílým páskem
mae ukemi     [mae ukemi]     pád v před
mae-geri     [mae-geri]     přímý kop
mate     [mate]     stop, přerušení činnosti
misogi     [misogi]     rituál očištění, očista ducha
mokurei     [mokurei]     pozdrav očima
N
        
nage     [nage]     hod, házený
nagewaza     [nagewaza]     technika hodů
nakajubi     [nakajubi]     prostředníček
noto     [noto]     závěrečná fáze (v iaido zasunutí meče do pochvy)
O
        
obi     [obi]     pásek
ojajubi     [ojajubi]     palec
omote     [omote]     čelo, přední strana
onegae šimasu.     [onegae šimasu.]     Vítám Tě na svém tréninku, chci se od tebe něco naučit
osaewaza     [osaewaza]     technika znehybnění
R
        
randori     [randori]     volný trénink, volný boj
rei     [rei]     poklona, pozdrav, etiketa
renraku     [renraku]     spojení, kontakt, komunikace
ryu     [ryu]     škola, styl
S
        
sabaki     [sabaki]     pohyby, přemísťování
sankaku     [sankaku]     trojúhelník
satori     [satori]     osvícení
saja     [saja]     pochva na katanu
sensei     [sensei]     učitel
seiza     [seiza]     klek sedmo (na patách)
soto     [soto]     ven, vnější strana
suburi     [suburi]     základní seky (s bokkenem) s přemisťováním
sumi     [sumi]     roh, kout
sutemiwaza     [sutemiwaza]     technika strhů
suwari     [suwari]     sed
suwari waza     [suwari waza]     technika prováděná v sedě
sempai     [sempai]     starší student
shidoin     [šidoin]     instruktor, mistr
shihan     [šihan]     mistr mistrů, učitel pro učitele
shikko     [shiukko]     chůze po kolenou
shodan     [šodan]     první mistrovský stupeň
shomen     [škomen]     vrcholek hlavy
suburi     [suburi]     cvičení základních úderů se zbraněmi
swate     [swate]     sedněte si
shiho     [šihó]     čtyři světové strany
shidoshakai     [šidóšakai]     (společnost, veřejnost, komunita),
                                                              přeneseně společnost odborně vedených studentů
shido     [šidó]     odborné vedení studenta
    []     
shikaku     [šikaku]     čtverec
shimo     [šimó]     spodek, dolní část těla, dno
shinai     [šinai]     bambusový meč používaný v kendo
shinto     [šintó]     cesta bohů – jedno z náboženství Japonska
shitai     [šitai]     končetiny, údy
shomen ni rei     [šomen ni rei]     pozdrav čestnému místu v dóžó
T
        
tai     [tai]     tělo
tai sabaki     [tai sabaki]     pohyb tělem
tanto     [tanto]     dřevěná dýka
tatami     [tatami]     žíněnka
tate     [tate]     vstaňte
tekanata     [tekanata]     mečová ruka, hrana ruky
tachi waza     [tači waza]     tecniky prováděné ve stoje
tanren     [tanren]     tužení ducha, zušlechťovat – přeneseně zaměření na přesné
                                       detaily techniky
te     [te]     ruka, paže, dlaň
tekubi     [tekubi]     zápěstí – složenina znaků pro „te“ (ruka) a „kubi“
                                      (nejužší místo, hrdlo) – přeneseně nejužší místo
ten     [ten]     nebe
    [tenouči]     palcová strana ruky
tewaza     [tewaza]     techniky porazů prováděných zejména funkcí paží
tori     [tori]     obránce – „ten“ který provádí techniku
torifune     [torifune]     průpravné dechové cvičení s ki
tóshi     [tóši]     bojovný duch, bojovnost
tsuba     [cuba]     záštita na meči, nebo bokenu
U
        
ude     [ude]     paže, podpěra,předloktí
udekubi     [udekubi]     zápěstí
uchi     [uči]     uvnitř, vnitřní strana, udeřit
uchi dechi     [uči deši]     žák žijící ve škole
uke     [uke]     útočí a provádí pád
ukemi     [ukemi]     pády
ura     [ura]     negativní, zadní
undó     [undó]     pohyb, hnutí, cvičení
ushiro     [uširo]     vzad, zezadu
uširo ukemi     [uširo ukemi]     pád vzad
W
 waki kamae     [waki kamae]     postoj, při kterém meč směřuje dolů a (více)
03.07.2009 13:39:01 | 0 komentářů
Autor: sabbath65
| stálý odkaz

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.